„Sakra, proč mi to před tou skříní nejde líp?!“ Taky si to někdy říkáš?
4. Ne, nejsi divná. Jen těch kritérií je moc.
Ze skříně totiž nevybíráš jen „co si vezmu“, řešíš toho mnohem víc najednou:
Rozum
- počasí (aby ti nebyla zima ani vedro)
- pohodlí (jestli v tom zvládneš celý den, chůzi, sezení, děti)
- dreskód a program (práce, schůzka, školka, úřady…)
Emoce
- líbím se sama sobě?
- cítím se v tom dobře, „jako já“?
- na co mám dneska náladu?
Námitky v hlavě
- nejsem v tom moc / málo… výrazná? usedlá? barevná?
- co si kdo pomyslí?
- „tohle se na mě nehodí“…
Cena–výkon
- bylo to drahé, „měla bych si to šetřit“
- nechci si to zničit, když jdu jen s dětmi na hřiště
- „toho je na doma škoda“
Takže, když ti nejde se hned rozhodnout, nejsi neschopná, jen toho prostě posuzuješ hodně najednou.
A není divu, že z toho můžeš mít v hlavě pěknou motanici.
Poznáváš se v tom? Napiš mi do komentáře, které kritérium u oblečení řešíš nejvíc – rozum, emoce, námitky v hlavě, nebo cenu–výkon. Anebo tě napadá ještě další kritérium? Poděl se.
Každá se snažíme rozhodovat podle všech těch kritérií, jak nejlépe umíme.
A jak to mají muži? To se dozvíš v dalším videu. 
5. Co se děje v hlavě před skříní chlapovi?
Já: Deset myšlenek za vteřinu – kam jdu, počasí, práce, nálada, co na to lidi…
On: Fialová košile… nebo fialová… nebo fialová? A k tomu béžové… béžové… nebo béžové kalhoty.
Jasně, to vše s trochou humoru a nadsázky. Ale někdy to ti muži opravdu berou hooodně prakticky oproti nám, které jedeme před skříní desítky kritérií. 
On si řekne:
je to čistý (a možná vyžehlený)? je mi v tom dobře?
A jde.
A upřímně – někdy mu to skoro závidím.
Má to tvůj muž podobně? Nebo je to u vás úplně jinak? Napiš mi do komentáře – ať vidíme, jak široká je realita našich skříní.
V dalším videu se vrátíme zpátky k tobě a proč tě to rozhodování tak vysává.
